1. Vzpomínka na smrt je nejlepším způsobem, jak se vyhnout přemýšlení o tom, co můžete ztratit.
Steve Jobs při projevu se studenty na Stanfordské univerzitě, 12. června 2005 sdělil několik zajímavých faktů. Tvrdí, že vzpomínka na to, že brzy umře funguje jako nejdůležitější nástroj při těžkém rozhodování. Odlišné názory, pýcha ve společnosti, všechny ty obavy z rozpaků, nebo neúspěchů – všechny tyto věci padají tváří v tvář smrti a ponechávají jen to, co je opravdu důležité. Nejste ničím omezeni.
2. Skutečný život je hra pro jednoho hráče. Narodili jsme se a zemřeme sami.
Jsme příliš společenská zvířata, jako včely, mravenci, jsme naprogramováni a kontrolováni systémem a vnějšími faktory. Zapomněli jsme na to, jak hrát sám na sebe a nezapadnout do konkurence. Skutečný život je hra pro jednoho hráče. Narodili jsme se a zemřeme sami. Veškeré vnímání, všechny vzpomínky jsou individuální. Po třech generacích si vás nikdo nebude pamatovat.
3. Máme spoustu času, ale hodně ho ztratíme
Život je dostatečně dlouhý a bude hojný v případě, že víte jak s ním správně naložit. Pokud však není nasměrován dobrým cílem, pokud nám naše plýtvání a nedbalost dovolí proudit mezi prsty v poslední hodně si budete vyčítat, kolik věcí jste nestihli.
4. Osud je někdy jako písečná bouře, která neustále mění směr.
Osud je občas jako menší písečná bouře, co bez ustání mění svůj směr. Ty se jí snažíš utéct, a tak změníš směr. Ale jakmile to uděláš, bouře změní směr s tebou. Zkusíš to ještě jednou, ale výsledek je stejný. Ať to zkoušíš, kolikrát chceš, pořád se to opakuje, jako by to s tebou sama smrtka tancovala svůj zlověstný tanec před úsvitem.
5. Buďme vděční za den, který můžeme prožít od teď až do večera.
Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je důležité vyjadřovat vděčnost, i když nemáme vše, po čem toužíme. Buďme vděční za jakoukoli maličkost v našem životě. Naučme se každý den oceňovat to, co už máme.
6. Nenastavujte si cíl úspěchu. Čím více se o to budete snažit, tím více vám bude chybět.
7. Nezapomeňte, že život sám je úžasné štěstí a vzácná událost.
Zní to sice jako otřepaná fráze „Buďme vděční za to co máme. Buďmě vděční za to kým jsme.“, co když je to ale pravda? Pokud si totiž v našem životě najdeme aspoň občas nějakou tu chvilku, abychom se zastavili a byli vděční za to vše co máme i za to co teprve budeme mít můžeme sami sebe odměnit za každodenní práci na naší cestě za spokojenějším já.
8. Naše subjektivní pocity vlastně postrádají jak podstatu, tak význam. Jedná se o přechodné vibrace, které lze měnit jako vlny oceánu.
9. Co zaseješ, budeš sklízet.
Způsob, jakým žijete svůj život, dobro a zlo, které přinesete ostatním, a způsob, jakým zacházíte s lidmi obecně, se k vám vrátí. Tento princip nazývám „Národní bankou karmy“. Pokud odmítnete vylézt na vrchol, abyste pomohli zachránit něčí život, někoho, kdo má potíže, uděláte v této bance vklad. A někdy v budoucnu vám budou s úroky platit.
10. Pokud přestanete doufat, přestanete se bát.
Budete se ptát, jak se můžete vyrovnat tak odlišným věcem. Ačkoli se zdá, že mezi nimi není nic společného, ve skutečnosti jsou spojeni. Jak jeden řetězec váže stráže a zajatce, tak se strach a naděje, tak odlišné od sebe, scházejí: po naději existuje strach.
