Každý dnes fotí mobilem, ale zdaleka ne každý je schopen pořídit mobilem hezké fotky. Jak z těch kapesních hraček vytáhnout co nejvíc, a ne jenom naslepo cvakat, radí Jan Rybář, lektor fotografických kurzů iFotografování.cz.

Dobré světlo je alfou a omegou dobré fotky

Ano, mobil umí fotit skvěle, ale jen někdy. A je důležité chápat, kdy. „Konkurovat pořádným foťákům umí mobily jen za dobrých podmínek, zejména v situacích, kdy je hodně světla, a to světlo je dobré, nebo alespoň zajímavé. Tedy se pořádně dívejte a zapamatujte si situace, kdy jste byli s výsledkem spokojeni – budou to hlavně fotky typu: dcera jde v jemném světle hezky nasvícenou zelenou loukou a nad ní plují na nebi obláčky. Když bude šedivo a pochmurno, nefoťte, nemá to smysl, fotky budou většinou ošklivé,“ říká Jan Rybář, lektor fotografických kurzů iFotografování.cz.

Naučte se porážet pořádné foťáky (jde to!)

Je to tak: existují konkrétní situace, kdy vyšší třídy mobilů dokáží porazit tradiční foťáky. Totiž: mobily jsou obecně technologicky dále ve schopnosti zpracovávat fotky přímo v okamžiku zmáčknutí spouště. Například fotky krajiny s nebem: odpradávna platilo, že u takové fotky bude nebe přesvětlené a bude nutné fotku upravit. U mobilů tomu už tak není – a právě při focení v krajině si mobily často poradí lépe než foťáky: stíny nebudou tak temné, nebe bude modré, zeleň zelenější. Zkrátka, připravte se na to, že mobil toho někdy opravdu umí hodně! Více se dozvíte v krátkém videu Revoluce: Kdy mobil poráží foťák a kdy ne, které je zdarma.

Využívejte tajné zbraně mobilů, bude to vidět

Co je největší chyba při focení mobilem? Jak říká Jan Rybář, je hrozná škoda nenaučit se používat všechny „tajné zbraně“ mobilů. Tedy neprozkoumat, co vše ty hračky umí. „Mobil je výkonný kapesní počítač – a já svým studentům vždy doporučuji investovat čas do průzkumu toho, co dokáže. Jen tak cvakat, to je hrozná škoda,“ dodává. A co konkrétně by stálo za průzkum? U mobilů s Androidem se pokročilé funkce nacházejí většinou v sekci PRO, u iPhonů je dobré experimentovat se speciálními fotografickými aplikacemi, například s oblíbenou ProCamerou. Plus: u nejvyšších modelů je dobré seznámit se s funkcemi umělé inteligence. „Ještě nedávno to byla skoro nepoužitelná věc, nyní ale začíná umělá inteligence fotkám opravdu pomáhat,“ říká Jan Rybář s tím, že nejlépe to je vidět třeba v krajině, kdy algoritmy velmi decentně zvýrazní barvy či „vrátí“ nebe tam, kde by jinak bylo přesvícené.

Choďte blízko

„Tohle pravidlo je stejné jako u pořádného foťáku: naučte se chodit blízko. Když někoho fotíte, nemá smysl ho cvaknout z několika metrů. Choďte k lidem (nebo k předmětům) až téměř na dotek a uvidíte, že vám najednou začnou vznikat pod rukama skvělé fotky, v nichž bude kromě lidí i okolí, kontext, atmosféra, příběh. Zkrátka to bude vypadat zajímavě,“ radí Jan Rybář, zároveň ale varuje před nešvarem mnoha fotografů: „Nikdy nefoťte jen něčí hlavu zblízka. Mobil má širokoúhlý objektiv, a pokud s ním cvaknete jen něčí hlavu, objektiv mobilu zdeformuje tvář, a ta bude ošklivá.“

Předměty foťte zblízka, rozmažete pozadí

Čip i čočky mobilu jsou malé, z čehož plyne zásadní limit: na rozdíl od pořádných foťáků není u obyčejnějších mobilů možné rozmazávat pozadí a dávat tak fotce pocit trojrozměrnosti. Ale i tak je možné se z toho vylhat, pokud si budete pamatovat fígl, který je jedinou cestou, jak vyčarovat rozmazané pozadí. Musíte jít hodně blízko, pořádně zaostřit na předmět a pozadí se pak překvapivě hezky rozmázne. U obličejů to nedělejte, nedopadlo by to dobře, viz bod výše, ale u předmětů to funguje hezky. (Plus ano, mobily už dnes mívají i portrétní režimy, kde pozadí rozmazávají softwarově, na to ale trochu pozor, ne vždy se to povede ideálně).

Když se fotka rozmazává, naučte se nastavit ISO

Tohle vás možná překvapí, ale i u mobilu se dá nastavit ISO. A i u mobilu to je prostě v některých situacích nezbytné dělat, a zachránit tak fotku. Jaké to jsou situace? Hlavně jedna hodně typická: fotíte něco, co se poměrně svižně hýbe, a to vše se děje ve stínu, v místnosti, zkrátka v situaci, kdy není moc světla. Třeba, když dcera pojede na kole hlubokým lesem, to žádný foťák ani mobil sám od sebe nezvládne (protože nepozná, že na fotce je pohyb, a nedokáže sám zvládnout patřičná nastavení). Co s tím? Nastavíte vyšší hodnotu citlivosti (tzv. ISO) a mobilu tak řeknete: „Chovej se citlivěji, cvakni rychleji, použij kratší čas, nerozmazávej fotku.“ A on poslechne. Jen to s tím zvedáním ISO moc nepřežeňte, i tady platí – čím vyšší ISO, tím větší šum (tím je tedy fotka méně kvalitní). Androidy dávají možnost ISO nastavovat přímo v základním foťáku, u iPhonů pomůže nějaká aplikace.

Pozor na digitální zoom, fotky budou nekvalitní

Digitálním zoomem se dají věci přibližovat, což na první pohled vypadá lákavě, ale to přiblížení jen ořízne fotku a její kvalita bude bídná. „Samozřejmě, nejnovější mobily už mají i překvapivě slušné optické zoomy, kdy se o přiblížení starají opravdu čočky, ale pokud máte jen jeden objektiv, je lepší se digitálnímu zoomu zcela vyhnout,“ dodává Jan Rybář s tím, že jde o jednu z nejčastějších chyb mobilního focení.

Prozkoumejte svět HDR

U pořádných foťáků je HDR často symbolem ošklivě přebarvených obrázků, mobily ale tohle skládání fotky z několika dílčích snímků zvládají mnohem lépe. A byla by škoda to nevyužít. U mobilů s Androidem bývají slušnou HDR funkcí vybaveny i základní foto aplikace, pro iPhony Jan Rybář doporučuje aplikaci ProCamera s rozšířením VividHDR. „Dramaticky vylepší to, co iPhone dokáže,“ říká. A k čemu to „skládání“ vlastně je? K překonání „nedokonalosti“ normálních foťáků, které – jak známo – nedokáží fotit třeba proti oknu, nebo scény s velkým rozdílem mezi světlem a stínem. „HDR aplikace udělají rychle dvě až tři různě tmavé a světlé fotky a smíchají je do jedné. A jsme tak schopni řešit i fotky s velkým rozdílem mezi světly a stíny. Opravdu je škoda si s tím nehrát,“ říká Jan Rybář.

Naučte se korekci expozice, bez toho se nedá fotit

S mobilem, ale ani s pořádným foťákem, se nedá fotit bez chápání jednoduchého principu takzvané korekce (kompenzace) expozice. Foťáky mobilní i nemobilní dokáží jen málokdy dobře trefit správnou expozici (tedy to, aby fotka nebyla moc světlá nebo moc tmavá). Když to netrefí, je potřeba jim říci: vyfoť to světlejší, nebo tmavší. Klasický příklad je, když fotíte dceru na louce, za ní je světlá obloha, a její obličej je podivně tmavý. Musíte tedy foťáku říci: zesvětli to celé. Což se obvykle dělá dvěma způsoby: buď se klepne prstem do tmavšího místa (čímž se mobilu řekne: řiď se tímto místem, a on poslechne a fotku zesvětlí). Anebo, třeba u iPhonů, se po poklepání na displej objeví žlutá čára se sluníčkem, s nímž se dá jezdit nahoru a dolů a vše zesvětlovat a ztmavovat.

Nepřehánějte to s divokými filtry

„Mobil vám hned nabídne spoustu různých divokých filtrů, které třeba vše polijí žlutým odstínem, domalují dceři oslí uši, případně nějak jinak fotku zdivočí. Jasně, chvíli si s tím hrajte, ale pak to vypněte. Jedna z mála jistot fotografování mobilem totiž je, že každého dříve či později přestanou tyhle divoké filtry zcela bavit. Tedy je lepší používat je střídmě,“ říká Jan Rybář. Na druhou stranu je ale podle něj celé mobilní focení postaveno na tom, že fotky se zpracovávají a upravují mnohem více než už normálních foťáků. „Zkuste alespoň na čas opustit filtry a hrát si s podobnou kategorií úprav jako u normálních foťáků, třeba s kontrastem, sytostí a podobně.“ Do začátku doporučuje například aplikaci Snapseed, která je zdarma a nabízí nepřeberné množství možností, co a jak upravit.

Zdroj – www.iFotografovani.cz

Zabavit děti, aby celý den jenom neproseděly u televize a nezlobily, ale také se hýbaly a bavilo je to, není jednoduché. Máme pro vás patnáct tipů, díky kterým to zvládnete levou zadní.

1. Hra se židlemi: Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík využívá obyčejnou bytelnou židli, kterou má doma v obýváku. Vystačíte s ní na několik aktivit. Její děti na ni vylézají, vyskakují nebo ji podlézají. „Někdy dám také dvě židle k sobě, na ty navážu provaz a společně s dětmi ho bez doteku musíme podlézt. Provázek samozřejmě stále snižujeme a snižujeme. Nebo můžete ze židlí postavit slalom. Jestli nemáte moc tolerantní sousedy, zdolávejte ho po čtyřech, v dřepu nebo plazením.“
2. Schovka: Jedna z nejoblíbenějších her, která se dá hrát i doma a nachodíte při ní spoustu kroků. Co takhle schovat se za závěs do sprchového koutu? Nebo čekat, jestli vás někdo objeví za prádelním košem? Jeden stojí za pikolou a všichni ostatní si musí najít dokonalý úkryt. Schválně, jak dlouho v něm vydržíte, než vás odhalí!
3. Schovávačka po bytě: Jestliže bydlíte v malém bytě a schovka není nic moc, schovávejte věci. Třeba hrací karty. Nebo nastříhané barevné papírky. Pravidlo je, že každá musí být aspoň kouskem vidět, aby nebylo potřeba otevírat skříně ani šuplíky. Na povel všichni začnou hledat. A kdo najde nejvíc, ten má právo vymyslet důmyslné skrýše příště.
4. Pohybové básničky: Básničky s napodobováním se nikdy neomrzí. Řeč, pohyb a rytmus jsou v nich propojené, takže rozvíjejí děti po všech stránkách. Menším můžete s pohyby rukou a nohou pomoct, větší nechte, aby po vás opakovaly, a pak básničky říkaly samy.
5. Molitanové míčky: Má doma spousta lidí, protože se perfektně hodí k míčkování, rehabilitaci i na různé hry. „Jejich obrovská výhoda je, že doma nic neponičí a hra s nimi není hlučná a přitom je bezpečná,“ říká Kristýna Přibylová, zakladatelka dětských tělocvičen Monkey’s Gym. Můžete je s dětmi házet o volnou zeď a chytat nebo vytáhněte z útrob skříně lehkou raketu a soutěžte, kdo vydrží pinkat jen tak do vzduchu a udržet míček na raketě co nejdéle.
6. Štafle do obýváku: Štafle má doma kdekdo, stačí je šoupnout třeba do obývacího pokoje, kde je trochu místa. Už dvouleté dítě si s nimi užije neuvěřitelné radosti. Podle věku dětí vymýšlejte různé soutěže: kdo vyleze první dva schůdky, kdo se dostane až na špičku, kdo se nebude bát až úplně nahoru a třeba se dotkne stropu? Nebo bude vítěz, kdo úspěšně přeleze na druhou stranu? „Pokud se vám štafle zdají moc vysoké, zkuste malý dvojstupínek. Malé děti ho mohou přelézat po čtyřech,“ radí Štěpánka Štrougalová z Juklíku.
7. Bunkr pod stolem: Kdo by nemiloval ten pocit ukrýt se v pořádném bunkru? „Nechte děti postavit ho třeba pod kuchyňským stolem. Mohou snášet deky, polštáře, spacáky, využít se dají také velké koupelnové osušky. A až budou mít hotovo, pomozte jim v bunkru vybudovat hezký pelíšek a nechte je v něm odpočívat. Když jim k tomu pustíte třeba audiopohádku, budou blažené,“ říká z vlastní zkušenosti Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz, který zaštiťuje projekt Děti na startu.
8. Využijte televizi: Nechceme vám radit, abyste jí zapnuli vždycky, když si nevíte rady, co dělat. Spíš naopak. Ale občas je televize skvělá. „U nás doma milujeme Déčko, dětský program České televize,“ říká Jana Havrdová. „Taneční hrátky s Honzou Onderem nebo Jogínci jsou skvěle udělané programy, které děti zabaví a škodlivý vliv je minimální, protože u televize nebudou sedět, ale budou se hýbat,“ dodává. Že zrovna žádný pohybový program nedávají? Pusťte jim hudbu a nechte je řádit podle libosti.
9. Tornádo: Vynikající taktika, jak donutit děti, aby po sobě uklidily. Jak to funguje? Natočte budíka na deset minut. Pusťte hudbu. Slibte dětem nějakou odměnu. Vědomí, že se bude uklízet jenom tak krátkou dobu, a ještě na ně čeká odměna, je přiměje neuvěřitelně zrychlit tempo. Úklid dostane doslova adrenalinový rozměr a vy nebudete věřit, jak rychle vaše ratolesti budou sbírat, skládat a rovnat.
10. I statická zábava může být pohyb: K téhle hře vám postačí kousek volného prostoru, stopky a prázdný list papíru. Připraveni? Jedeme! „Každý člen rodiny postupně zkouší, jak dlouho vydrží stát na levé noze, pak na pravé nebo totéž se zavřenýma očima. Pak můžete testovat, jak dlouho kdo vydrží „sedět“ bez židle nebo třeba mít ukázkově předpaženo,“ popisuje princip Štěpánka Štrougalová z Juklíku.
11. Písmenková pětiminutovka: Kolik věcí ve vaší domácnosti začíná na písmenko L a jsou tak lehké, že se dají shromáždit na postel v ložnici? Lžíce, láhev na vodu, lis na česnek … no schválně! „Nastavte budíka na pět minut a nechte děti, ať přemýšlejí a běhají s nápady do vaší ložnice. Po pěti minutách se sčítá, odměňuje a také se věci vracejí na své místo,“ seznamuje s pravidly Kristýna Přibylová z Monkey’s Gym.
12. Domácí koulovaná: Tohle je bleskovka, jejíž příprava trvá pět minut, a pak máte o zábavu postaráno na hodně dlouho. Jak na to? Stačí prostě zmačkat noviny nebo archy jakéhokoliv papíru. Postavte doprostřed místnosti židli, na něj hrnec a snažte se do něj trefit. Nebo hrnec nemusí být ani na židli. Dokáží se děti trefit, když bude na zemi? Když ho postavíte třeba na štafle? Otestujte to! Házet se dá i otočení zády, mezi nohama, s jedním okem zavázaným jako pirát atd.
13. Domácí tunely: „Dětský tunel doporučuji každému rodiči jako jednu z nejlepších investic. Není drahý, většinou je skládací, takže dobře skladný, a dá se s ním neuvěřitelně vyhrát,“ říká Jana Havrdová z Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz. S pomocí stopek můžete měřit, kdo tunel zvládne prolézt nejrychleji. Nebo kdo se jím nejrychleji proplazí třeba po zádech. Pokud tunel nemáte, vybudujte si vlastní. Dobře podle Jany Havrdové poslouží třeba židle, přes které přehodíte deky nebo spacák a máte hotovo. Mimochodem, zalézání a vylézání ze spacáku na čas také není špatná zábava.
14. Hadí muž: Tohle vůbec není tak snadné, jak to zní! Dítěti přivažte k pasu provázek. Na jeho konec, který by měl sahat zhruba 5–10 centimetrů nad kolena, připevněte propisku, obyčejnou tužku, fixu nebo, co máte zrovna po ruce. Pak nechte hadího muže nebo ženu, aby se tužkou strefili do hrdla láhve, kterou má postavenou mezi nohama. Abyste to udělali napínavější, můžete dětem měřit čas na stopkách.

Zdroj: www.juklik.cz, www.monkeysgym.cz, www.ceskosehybe.cz